Divadlo

Experti všedního dne 

V Hořké jehle nevystupují herci, kteří něco hrají. Vystupují lidé, kteří něco prožili. Každý účastník přináší na scénu svou vlastní životní zkušenost — s nemocí, s krizí, s vyloučením, s hledáním identity. Tato zkušenost není překážkou ani tématem k překonání. Je dramaturgickým materiálem a zdrojem autentické síly. 

Sebeprezentace místo reprezentace

Nikdo v Hořké jehle nehraje postavu, kterou není. Místo re-prezentace — tedy znovu-představení něčeho cizího — pracujeme se sebeprezentací. Archetypy, literární postavy a klasické texty slouží jako ochranné rámce, skrze které může každý mluvit sám za sebe — bezpečněji, hlouběji a pravdivěji

Brechtovské zcizení jako ochrana 

Autenticita neznamená, že musíte na jevišti prožívat svou bolest znovu. Hořká jehla vědomě pracuje s distancí, s odstupem, který chrání před retraumatizací. Metafora, archetyp, literární text: to jsou nástroje, které umožňují sdílet těžkou zkušenost, aniž by bylo nutné ji přímo znovu prožívat.

Vztahy léčí, experiment chrání

Uvnitř souboru pracujeme s autentickými vztahy, vzájemnou podporou a skutečnou transformací. Léčivý potenciál nevzniká z divadelních technik, ale z opravdovosti toho, co se mezi lidmi děje. Navenek prezentujeme naši práci jako umělecký experiment — ne jako terapii, ne jako inspirativní příběhy o překonávání. Toto rozlišení chrání účastníky i diváky.

Kolektivní kontrola a autonomie 

Hořká jehla není režisérský projekt. Je to projekt komunity. Každý účastník má právo vetovat způsob prezentace svého příběhu, změnit podobu své role nebo odejít bez vysvětlování. Zásadní umělecká rozhodnutí vznikají kolektivně. Autonomie každého člověka v souboru je nepřekročitelnou hranicí.

Proces důležitý stejně jako výsledek

Záleží nám, jak představení vypadá. Zajímá nás, co dělá s lidmi uvnitř i vně souboru. Technická nedokonalost je někdy cenou za pravdivost a my ji platíme rádi. Divadlo, které je opravdu živé, musí riskovat. Ale může riskovat odpovědně.